RUBRIKY
GALERIE
OBLÍBENÉ ODKAZY
PC BAZAR
PC bazar.jpg
KOŽENÉ OPASKY
kožené opasky.png
POSLEDNÍ KOMENTÁŘE
AUTORSKÝ OBSAH
Všechny články jsou autorské, bez povolení autora tohoto blogu není možné obsah publikovat nebo kopírovat!
 


 

Stopařův průvodce po republice

Jak stopovat.jpg
Je to asi nějaký ten měsíc, kdy mě zaujal na blog.cz nějaký článek o stopování. Rozhodl jsem se, že až bude víc času, podělím se i já o zkušenosti "z mládí", jak jsem stopoval, jak to šlo, na co si dát pozor.
Ne, že bych měl teď nějak víc času, ale protože jsem teď před Vánoci neměl vůbec žádný volný čas a poslední článek vyšel už na začátku prosince, donutil jsem se aspoň po částech něco sepsat.
Jízda stopem zkušenosti.jpg
Protože se pořád cítím mladý, upřesním to asi takto. Když jsem před 12 lety nastoupil na střední, měl jsem kapesné. Půlku z něj mi sežrala doprava na intr, druhou půlku cigára, nějaké to pivko s kamarády a jídlo. Asi jako každý kuřák-internítník jsem byl rád, když ve čtvrtek každý týden byla aspoň krabka (čti: 20 cigaret), jídlo bylo až na posledním místě (pozn.: nyní jsem již asi 5 let nekuřák, což mě pravděpodobně šlechtí).
No a protože výdaje neúměrně rostly a kapesné zůstalo stejné, bylo nutné něco vymyslet. Hodně spolkl později i autobus za holkou a krize rostla.
Zkusil jsem tedy stopovat. Někdy je to radost, když za chvíli nastoupíte do pohodlného vozu a pokecáte s někým příjemným, někdy ale nastanou situace, kdy by člověk raději nenastoupil.
 
Kdy jsem stopoval
Především tehdy, kdy mi nejel spoj, nebo došly peníze na cestu. Někdy, když jsem měl víc času a nudil jsem se, tak jsem si šel zastopovat. Většinou jsem si pak dobře pokecal s řidičem.
A časově jsem stopoval jak ráno, nejčastěji pak přes den, jednou i ve tři ráno.
 
Jak a kde stopovat
Nejlepší místo je asi za křižovatkou, kde auto není ještě rozjeté a složitě by pak dobržďoval. Chce to i nějaké odstavné místo, aby měl řidič kam zajet, třeba autobusová zastávka. Teda pokud se nejedná o zastávku tak frekventovanou, že každou chvíli uhýbáte nějakému busu. Asi je dobré mít nějakou tu cedulku, kam chcete jet, když se silnice nadále větví. Tím si usnadníte neustále vysvětlování, kam to bude.
 
Ženy a stopování
Někdy bylo stopování nebezpečné i pro mě, nedovedu si představit, jak to může být nebezpečné pro ženy. Jenže na druhou stranu, mohl jsem stopovat i hodiny a holky, které přišly mnohem později, odjely do deseti minut. V tomto mají zase velkou výhodu. Jen jednou jsem se setkal s tím, že týpek zastavil u mě, holky odmítl a vzal mě, že ženský nebere. Pak vyprávěl, že nehodlá řešit nějaký výmysly o obtěžování (asi měl už zkušenosti).
 
Čekačka
Stalo se mi, že jsem přišel na své obvyklé místo a během dvou minut jsem jel. Prostě paráda. Ale taky se mi stalo, že po třech hodinách jsem to vzdal a šel na vlak. Když prostě člověk nemá štěstí, musí mít záložní plán.
 
Hrozné počasí
Většinou jsem slyšel, že když je hrozné počasí, řidiči se slitují a zastaví stopujícímu častěji. Ze své zkušenosti vím, že když mrzlo, pršelo, padaly trakaře a meteory, byl jsem na silnici mnohem déle, než když bylo pěkně. Asi se sluníčkem je lepší nálada a člověk na silnici nevypadá jak vrah s krosnou, ve které má motorovou pilu. Přitom v ní bylo jen oblečení.
 
Stopování s kolem
Rozhodl jsem se jednou, že pojedu domů ze školy na kole. Vzal jsem si na intr kolo a v pátek s krosnou na zádech vyrazil na pětačtyřicetikilometrovou túru domů. Co čert nechtěl, píchnul jsem obě kola asi po 30 kilometrech. Pumpičku jsem neměl a protože celý můj nápad se poněkud prodloužil, u obchodu, kde jsem si koupil pití mi někdo ukradl světla, jel jsem posledních 15 kilometrů po tmě lesem na vyfouknutých gumách. Byla to hrůza. Byl jsem sotva vidět a stopování nebylo úspěšné. Nikdo neměl místo na kolo, ani se nedivím. V půlce cesty se objevilo světýlko na konci tunelu. Někdo mi zastavil. Bohužel kolo se do auta nevlezlo a na střeše nosič neměl. Měl ale kompresor na kola a tak mi kolo přifoukl. Paráda, další dva kilometry se jelo hned líp. Pak se vše vrátilo do původního stavu a šlapání bylo příšerně namáhavé. Šel jsem pěšky a doufal jsem, že mě nikdo netrefí. Domů jsem dorazil s pocitem, že jsem zase něco nového zvládl a že na kolo příště kašlu. Víkend jsem prospal.
 
Nebezpeční řidiči
Když mi po hodině konečně někdo zasavil, měl jsem radost. Přišel jsem k autu, kde jsem se sotva namačkal mezi týpky okolo dvaceti let. Byla to malá sportovní audina, v ní nás bylo 5 kusů. Dalo by se říct 5 kusů na porážku. Ani nezkončilo město a ručička tacháče přesáhla stokilometrovou rychlost. Pálil to hlava nehlava. Na celých 15 kilometrech jsme tři čtvrtiny trasy jeli v protisměru, aby byl v cíli o 3 minuty dřív. Zařezal jsem se do sedačky a modlil se ke všem bohům známých i neznámých náboženství, i když jsem nevěřící. Párkrát mi proběhl celý život před očima a i když cesta trvala pár minut, přišlo mi to jako celý den. V ten den se mi objevila první šedina.
 
Nechtěli mě nechat vystoupit
Nejnepříjemnější zážitek za celou dobu stopování. Po půl hodině mi zastavilo auto se třema chlápkama ve věku okolo 40 let. Domluvili jsme se, že mě hodí po cestě na určené místo. Ale po třech kilometrech odbočili jinam a jelo se do úplně jiného města. Z počátku jsem si myslel, že to je jen chyba, ale jejich plán byl takový už od začátku. Chtěli do Nového Jičína do bordelu. A že prej půjdu s něma, že oslavují a zaplatí mi štětku. S čímž jsem nesouhlasil a dobrých deset minut jsem je přemlouval, ať mi zastaví, že s něma nepojedu. Auto zamkli a měl jsem po srandě. Moje obavy sílily, až jsem je nakonec přemluvil. Byl jsem sice úplně někde jinde a cesta pěšky zpět na hlavní trasu mi trvala hodinu, ale byl jsem hodně rád, že jsem se odtamtud dostal. Nedovedu si představit, co by se dělo, kdyby tam stopovala nějaké žena místo mě. Tady se mi pak neobjevila druhá šedina, ale objevila se skoro pleš.
 
Stopování v noci
Co čert nechtěl, kamarád slavil narozky a intr nám v noci zamkli. Vrátit jsme se tedy neměli kam. A spát v hospodě u objednané kofoly mi přišlo trochu nedomyšlené. Hlavně když jsem ráno měl jet do Prahy na muzikál a nechtěl jsem jej celý prospat. Rozhodl jsem se, že zkusím stopovat i takhle v noci (3hod ráno) a sjedu za kámoškou 15 kilometrů do vedlejší vsi. I když to byla hlavní tepna na Slovensko, provoz takto časně z rána byl nulový. Zima jako prase, po chvíli ruka stopovala sama. Přesto jsem po půl hodině chytil řidiče kamionu, který mi zastavil. Popravdě, bylo mi to nepříjemné, nastoupit v noci do kamionu. Ale řidič byl pohodář a já se poprvé projel v tak obřím stroji.
Po dvou hodinách plnohodnotného spánku jsem jel zase zpět do školy. Ale i tak jsem se vyspal lépe, než na stole v hospůdce. A protože si moc nepamatuju, na jakém muzikále jsem byl a o čem to bylo, pravděpodobně měli moc pohodlné sedačky na mou únavu.
 
Stopování za benzinkou
Může se zdát jako dobrý nápad, stopovat za benzinou, než se auta rozjedou. Pravděpodobně je velká šance úspěchu, ale je nutné, aby si řidič dobře zavřel benzinovou nádrž. Byl jsem už asi kilometr za benzinou a šel pěšky domů. Někdy jsem někoho stopl, někdy to byla pěkná procházka 13 kiláků. Pán mě tedy objel a v tu ránu mu uletělo plastové víko nádrže. Zapoměl jej utáhnout a nechal si otevřenou nádrž. Do té doby jsem nevěděl, jak nebezpečné může takové vičko být. Prosvištělo kolem mě asi devadesátkou (pokud letělo stejně rychle jako řidič) a já už nikdy za benzinou nestopoval.
 
Je tedy důležité dávat si pozor, stopování může být nebezpečné, ale je to prostě dobrodružství. V té době mě to bavilo. Teď bych do toho už nešel.
22.11.2015 22:45:11
surpan
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one