Ono se ani nedá porovnávat dobu před 40 lety s dobou dnešní z několika důvodů. Stačí si vzpomenout, jaké akvarijní rostliny byly k dispozici a spíš kolik druhů. A nemusíme ani tak hluboko do historie, stačí se podívat do 90 let, kdy v akvaristikách byly běžně dostupné akorát cryptocoryne, vallisneria, pár echinodorů, občas microsorum pteropus egeria, ceratophyllum a java moss. A k tomu samozřejmě hromada neakvarijních rostlin, jako acorus a justicia shimperi. Vše nenáročné, rostoucí ve vodě tvrdé s pH nad 7. To chcete srovnávat s dnešní dobou, kdy jsou desítky vyšlechtěných rostlin, ale i kdybychom opominuly šlechtěné, stále se dostaneme na stovky, ne-li tisíce druhů akvarijních rostlin z celého světa, které rostou v různých podmínkách a které by v naší vodovodní vodě nerostly. Proto je potřeba úprav vody, technických a chemických vymožeností. Netvrdím, že by si naši dědové neporadili. I oni používali sněhovou a děšťovou vodu, která má KH a GH na nule a kyselé pH, například kvůli přípravě vody na rozmnožování neonek. Stejně tak by si určitě neporadili bez úprav vody s rostlinami jako je Tonina apod. Sice by to neřešili reverzní osmózou nebo chemií, ale stejně by museli vodu upravit mícháním na potřebné pH.
Proto mi taková sarkastická srovnání přijdou přinejmenším úsměvná. Nic není černobílé a v akvaristice to platí obzvlášť. Ano, nic se nesmí přehánět, ano, je nutné vědět, co vlastně dělám a proč to dělám a ano, když to jde, usnadním si práci, vy ne?
