Plíseň? Žádnej problém. Tak se to přemázne primalexem nebo přelepí tapetou, ono to zas pár týdnů potrvá, než plíseň projde skrz. No a tak to bylo se vším. Takže jsme zažíli čtyři měsíce zajimavých zkušeností, pokud se to dá tak říci. Nicméně po dohadovaním s domácím jsme dostali docela zajímavé slevy, takže nás to bydlení vyšlo dosti levně, což je svým způsobem štěstí v neštěstí.
První dny po nastěhování jsme se vydali po cestě, na jejímž konci bylo pracovní místo pro každého z nás. Začali jsme vyřizováním NIN (national insurance number) - číslo, které je vám přířazeno a odvádite na něj pojistku a daně. To bylo snažší, než jsme si mysleli. Jako občané EU jsme to totiž měli jisté. Dál jsme si chtěli založit bankovní účet, neboť většina zaměstnavatelů, vám ani nezaplatí, pokud nemá kam vám poslat peníze. Tohle bylo už o poznaní horší. Nikde nám totiž nechtěli otevřít účet bez proof of address - což je potvrzení o adrese. Lze jej získat tak, že na Vaše jméno dojde nějáký účet, třeba od města nebo od vodáren. Jenže ten jsme neměli a čekat měsíc, než nám dojde, se nám nechtělo. Tak jsme chodili od banky k bance, ale nikde se nám to nepodařilo. Tak jsme to vzdali s tím, že hold až to půjde tak si ho otevřeme.
Další fáze byla najít práci. Nakopírovali jsme životopisy a hurá rozdávat. Neměli jsme doma internet a to celé 4 měsíce, neboť jsme si plánovali, že se brzo odstěhujem. Ale to jsme netušili, že tam budeme muset být tak dlouho. Na internet jsme chodili do knihovny, ale ten byl k dispozici jen na 2 hodiny, takže jsme práci hledali v terénu. Teď se už pouze s humorem udivujeme, jak jsme měli úžasný nápad, že jsme chodili tři kluci spolu a hledali práci.
Není to nejlepší cesta. Správná cesta je vyrazit sám. Vím, že to může být těžké, obzvlášť pokud máte jazykové zábrany a jste stydlíni. Pokud se někdo ocitne v obdobné situaci, doporučuji rozhodně nehledat práci hromadně. Nicméně úspěšně se nám podařilo každému z nás najit práci a to i tomu, který skoro neuměl anglicky ani slovo.