Potkani a inteligence

Jak poznám, že jsou inteligentní? Je toho hodně, ale poslední dobou mne zaujal náš Kuki. Je to sameček, který moc nevyrostl a vypadá jak větší myška. V kleci je spolu s Pupíkem, který i když je asi o 3 měsíce starší, stavba jeho těla je statnější a celkově jej výrazně přerostl. Kuki si rád pochutnává nejraději na piškotech, ale nepohrdne skoro ničím. Jen si to nechává na horší časy. Ale všiml jsem si, jak je chytrý a jak se mě snaží obelstít. Když mu podám nějakou dobrotu, kterou zrovna nechce a aby to nevypadalo nevděčně, chytí si dobrotu do tlapek a hraje na mě že žere. Žvýká třeba i minutu, než odejdu, i když si vůbec nekousl. Jak odejdu, jde si dobrotu schovat.

Když je pustíte někde v bytě běhat, nejlépe tam, kde je můžete zase klidně vytáhnout, pamatují si místa, kde se jim líbí. Hledají úkryty, odkud Vás sledují, co děláte a jestli je hledáte. Pak když vidí, že vidíte i je, tak se schovají a za chvíli se to opakuje nebo změní úkryt. A už si to peláší jinam. Rádi lozí do výšek, čím výš jsou, tím jsou štastnější.

 

Když jim něco zakážete, třeba aby někam vlezli, tak se místu vyhýbají chvíli a v nestřežené chvilce peláší o sto šest právě tam, kde nesmí.

 

Bohužel velkým negativem je u potkanů rakovina a nádory. První potkánek nám umřel po 8 měsících od narození, dvě potkanice mají nyní něco přes 2 roky a obě mají viditelný nádor, jedna jej má velký jak pinpongový míček. Z 5 potkanů již tři měli tedy rakovinu. Je to bohužel opravdu hrozné číslo a každý, kdo by chtěl chovat potkánky, musí se smířit s tím, že jejich reálná délka života je okolo 2 až 3 let, bohužel někdy ani rok.

 

Pokud se s tímto člověk dokáže jakžtakž smířit, může najít v potkáncích skvělé kamarády, čímž opravdu jsou. jsou věrní, chytří, váží si kontaktu, dokážou se naučit ledascos.