Diskuze

Já tedy takto.
Víno mi buď chutná, nebo nechutná.
Jednou 2x jsem měl pocit, že piju opravdu něco mimořádného- odjela jedna a druhá švagrová do sklípku na jižní moravu a sestřička- moje žena hlídala děti- za to jsme chtěli dovézt dobré víno. Nevím ,c o to dovezli ale bylo to tak mimořádné- subjektivně- že jsme zavolali i své už dospělé děti a dali jim do skleniček- že tohle je etalon kvality.
Opravdu nepoznám muller thurgau od rulandského a podobně- rozhoduju se podle toho zda chci bíle nebo červené a pak podle ceny- pokud se nechci zklamat sáhnu po vínu mezi 100-20 Kč, nejlépe nějak s medailí- často od Balouna.a jinak nevím.

Nechci lacině poučovat. Dříve, dokud byl zdejší vinný trh uzavřený, měla voda velkou příležitost k proměně podle bible (Ježíš změnil vodu ve víno v Káni Galilejské a po něm to napodobovali i zdejší ( jihomoravští vinaři ). Změna vedení z hlavy na větší tvary, vedla k produkci kyselejších vín a ta se dobře upravila přídavkem vody a cukru. To si dnes už málokdo riskne.
Jak se pozná voda? Chorovaná vytváří jemně mlžný závoj, který se ne a ne usadit. Jinak lze zkoumané víno zkusmo zředit na 1/2 vodou. Pokud zachová chuť a charakter jen zeslabený, je to víno bez vody. Pokud se chuť rozpadne a charakter rovněž, bylo víno už pokřtěno.

U lahvovaných vín se nikdy neví, co z láhve vyteče. Záleží to na mnoha proměnných. Především na "lahvové zralosti" tj. na stupni dozrání, které se musí odhadnout tak, aby k nejvyšší kvalitě došlo až v lahvi. Čistota lahve, dokonce i obsažený vzduch před lahvováním může víno ovlivnit. Také uzávěr = korek nastojato vyschne a bez smršťovací agrafy propouští pachy ze skladu. Světlo také vínu neprospívá a o skladovací teplotě nemluvě. I klid lahve má svůj vliv ( lahve v paletách s manipulačními otřesy ve skladu ) a jiné vlivy se dovedou podepsat. Zásadně se mají lahvovat kyselá vína, která se zakulatí a "dojdou" do nejlepší konzumní zralosti. Zasíření "do lahve" je pojistka k udržení kvality. Nejlepší je přelití z lahve do karafy, nadýchnutí a pokud je cítit síra nechat odzátkovanou neplnou karafu v místnosti zoxydovat síru. Nalévat z karafy následně po vychlazení na konzumní teplotu.
Degustátorské umění je hlavně v obratech jazyka = v řečnění. Nelze spoléhat na odrůdu, kultivary mají různý původ, z různé polohy i půdy, různě hnojeno a ochráněno. Bývalo zvykem dát jedné komisi k bodování jeden kultivar o různém počtu ( třeba 30 vzorků ) a degustátoři z toho byli kolikrát paf. Jen ten kdo umí o věci řečnit nakonec uspěje. Moudré mlčení se u bodování neprosadí.

Očekával bych uvedení do bodování vystavených vín. Především uvedení subkomise a sjednocujícího vzorku. Zajímalo by mne také vlastní bodování ( jednotlivci, či komise u stolků) a snaha o potlačení chyb u jednotlivců. Kdysi bývaly 4členné komise, nejvyšší a nejnižší zisk bodů se anuloval a ze dvou zbylých se zapsal průměr. Hlášky typu : "lidé to sem dali zdarma, tak nesmíme na bodech šetřit, rozhádaly komise zcela jistě". I proto se dělávaly přestávky na sjednocující vzorek, aby komise moc netápaly. Důležité jsou u degustátora smysly, nejsou-li v pořádku nemá tam co dělat. Jako absolvent vinařské školy ve Valticích jsem byl také zván na degustace, ale chronická rýma mi zabránila v aktivní činnosti. Vím, že i mnozí jiní s podobnými problémy to spíše tají, než by chlapsky přiznali svoji nedostatečnost.
Co se týče vín v supermarketech. Lze koupit za slušný peníz moldavská vína ( investovali tam Francouzi a jsou na stejné zem. šířce, jako ve Francii. Víno je ale za poloviční cenu.
Nápodobně i australská, argentinská i severoamerická vína, šmejdy by nikdo netahal přes půl světa. U italských i francouzských vín je stále možnost setkání se situací popsanou už císařem Flaviem. Dostal nechutné víno s vysvětlením, že hrozny vyrostly vysoko nad zemí pnutím révy po stromech. Vydal rozkaz, aby vinaře pověsili stejně vysoko jako zmiňovaní hrozny.