| ATLAS AKVARIJNÍCH ROSTLIN |
| NÁŠ E-SHOP SURPAN |
| RUBRIKY |
| GALERIE |
| OBLÍBENÉ ODKAZY |
| NOVINKY |
| KOŽENÉ OPASKY |
| POSLEDNÍ KOMENTÁŘE |
Z časových důvodů není v mých silách odpovídat na všechny dotazy v komentářích, mailu a fb zprávách.
Děkuji za pochopení.
Děkuji za pochopení.
| AUTORSKÝ OBSAH |
| ODBĚR VIDEÍ NA YOUTUBE |
| AKTUALITY NA FACEBOOKU |
| NÁVŠTĚVNOST |
Den bez elektriky? Středověk
Jak jsem se letos radoval, když jsem se stěhoval do domku, kde není plynové vytápění, ale pouze elektrické. Říkal jsem si, že až nám Putin utáhne kohoutky v zimě, tak nezmrznu. Jenže to jsem nečekal, že přijde ledová kalamita, která odřízne naší obec od elektriky.
Je pondělí večer a já se vracím z práce domů. Už při průjezdu obcí jsem si všiml, že tu něco nehraje. Nikde se nesvítilo, jen pouliční lampy osvětlovaly tmavé domy. Doma jsem si rozsvítil a nic nenasvědčovalo tomu, že by se něco dělo. Tedy až na to, že nešel internet a kabelovka.
Zavolal jsem sousedce a ta potvrdila, že jsou celý den bez elektriky a nám jde proto, že máme přívod z druhé ulice. Také mi popsala příběh svého muže, který byl nakupovat v obchodě, když přestal jít proud. Měl již nakoupeno a šel k pokladně. Samozřejmě elektrické pokladně s čtečkou kódů. Takže celý nákup nechal nakonec na pultě a chystal se odejít. Ale jak, když posuvné dveře jsou ovládány na čidlo a elektriku. Večer pokračoval v poklidném stylu i s proudem v zásuvkách. Tedy u nás, většina obyvatel obce už škvařila vosk ve svíčkách. A já se radoval, že nám všechno jede. Sice bez netu jsem už jako bez ruky, ale aspoň jsem měl čas konečně dolepit podlahové lišty, které jsem už měsíc odkládal kvůli "důležité práci na netu".
Najednou světlo párkrát zablikalo a v celé obci zhasly i poslední pouliční lampy. Když jsem vykoukl z okna, vypadalo to asi takto:
Zavolal jsem sousedce a ta potvrdila, že jsou celý den bez elektriky a nám jde proto, že máme přívod z druhé ulice. Také mi popsala příběh svého muže, který byl nakupovat v obchodě, když přestal jít proud. Měl již nakoupeno a šel k pokladně. Samozřejmě elektrické pokladně s čtečkou kódů. Takže celý nákup nechal nakonec na pultě a chystal se odejít. Ale jak, když posuvné dveře jsou ovládány na čidlo a elektriku. Večer pokračoval v poklidném stylu i s proudem v zásuvkách. Tedy u nás, většina obyvatel obce už škvařila vosk ve svíčkách. A já se radoval, že nám všechno jede. Sice bez netu jsem už jako bez ruky, ale aspoň jsem měl čas konečně dolepit podlahové lišty, které jsem už měsíc odkládal kvůli "důležité práci na netu".
Najednou světlo párkrát zablikalo a v celé obci zhasly i poslední pouliční lampy. Když jsem vykoukl z okna, vypadalo to asi takto:
Tma hustá tak, že by i Rákosníček nenašel svůj rybník. Zvedl se i vítr, vrány chodily pěšky, čivavy poletovaly vzduchem. Prostě konec světa. A já si pořád užíval světla z naší žárovky. Ale protože už jsme asi byli poslední dům, který svítil, hledání zapalovače a svíček schovaných "bůh ví kde" po stěhování, byla jasná volba.
Asi za další hodinu přišla temná hodinka i k nám. No "hodinka" se u nás zdržela celý den. Ráno jsem pocítil nevýhody elektrického vytápění bez elektriky (i když nejlepší je mít plynový kotel ovládaný elektricky - to máte taky smůlu). Krásných 16°C nezahřeje a nepotěší, hlavně hned po ránu, když pořád proud nejede a vy netušíte, kdy jej pustí. Krom toho voda tekla jen studená, ohřát si něco v mikrovlnce nebo na troubě bylo také scifi, teplý čaj ve várné konvici bych si ohřál leda tak nad svíčkou.
Krom toho, že si člověk neposvítí ani v temné místnosti jako je WC, nenabije telefon, nezavolá (vypadl i signál všech operátorů), tak zmrzá a nic si neuvaří. A protože nikde není ani komín, kamínka na dřevo by také neuspěly. Proto je asi dobré v domku si udělat krb pro případ krize.
Jako lidstvo jsme na elektrickém proudu nesmírně závislí. Pokud by přišla elektrická krize kvůli výbojům na slunci, které by poškodily elektrárny, trafostanice a rozvodny, tak se nebojím říct, že bychom se ocitli v pekle. Elektriku beru jako samozřejmost do té míry, že jsem si ani neuvědomoval do této malé krize, že bez ní neuděláme ani krok.