Tma hustá tak, že by i Rákosníček nenašel svůj rybník. Zvedl se i vítr, vrány chodily pěšky, čivavy poletovaly vzduchem. Prostě konec světa. A já si pořád užíval světla z naší žárovky. Ale protože už jsme asi byli poslední dům, který svítil, hledání zapalovače a svíček schovaných "bůh ví kde" po stěhování, byla jasná volba.
Asi za další hodinu přišla temná hodinka i k nám. No "hodinka" se u nás zdržela celý den. Ráno jsem pocítil nevýhody elektrického vytápění bez elektriky (i když nejlepší je mít plynový kotel ovládaný elektricky - to máte taky smůlu). Krásných 16°C nezahřeje a nepotěší, hlavně hned po ránu, když pořád proud nejede a vy netušíte, kdy jej pustí. Krom toho voda tekla jen studená, ohřát si něco v mikrovlnce nebo na troubě bylo také scifi, teplý čaj ve várné konvici bych si ohřál leda tak nad svíčkou.
Krom toho, že si člověk neposvítí ani v temné místnosti jako je WC, nenabije telefon, nezavolá (vypadl i signál všech operátorů), tak zmrzá a nic si neuvaří. A protože nikde není ani komín, kamínka na dřevo by také neuspěly. Proto je asi dobré v domku si udělat krb pro případ krize.
Jako lidstvo jsme na elektrickém proudu nesmírně závislí. Pokud by přišla elektrická krize kvůli výbojům na slunci, které by poškodily elektrárny, trafostanice a rozvodny, tak se nebojím říct, že bychom se ocitli v pekle. Elektriku beru jako samozřejmost do té míry, že jsem si ani neuvědomoval do této malé krize, že bez ní neuděláme ani krok.