Naše dobrovolnická cesta
Jak jsem již psal, stále to ve mě hlodalo a prostě jsem tam musel jet. Říkal jsem si, že nepojedu hned o víkendu, neboť na místo dorazí velké množství dobrovolníků a to až takové, že policie nakonec musela dobrovolníky otáčet zpět.
Tušil jsem, že přes týden nápor opadne, ne každý se může uvolnit z práce. Přes facebook jsem se poptal, jestli někdo z mého okolí nemá náhodou cestu do zasažené oblasti (i kvůli parkování na provizorních plochách před vesnicemi je lepší, když nebudou jednotliví dobrovolníci jezdit po jednom). Ozvala se mi dobrovolnice Zuzka, že zítra ráno jede. Ráno jsme se potkali, přidala se k nám i její sestra Míla. Protože pocházejí z Hodonínska a rodiče tam pomáhají, nejeli jsme naslepo. Naše cesta směřovala do školky, kde bylo třeba odklidit škody.
Jak jsme se blížili k zasažené oblasti, bylo i na silnicích vidět, že se tady něco stalo. Policejní vozy střídaly sklopky plné sutin. Dorazili jsme k Moravské Nové Vsi, kde se nás policista poptal na důvod příjezdu. Po sdělení, že jsme dobrovolníci, nás odklonili na odstavnou plochu na louce. Občas tam prý dobrovolníky vyzvedává auto, ale netušili jsme, jak dlouho budeme čekat, tak jsem se vydali pěšky.
Vešli jsme do obce a nic nenasvědčoval tomu, že se tady před pár dny prohnalo tornádo. Po pár stovkách metrů jsme již zaznameli rozbitá okna, občas poškozené menší části střech. Jak jsme se blížili k náměstí, situace se rychle zhoršovala. Některé domy v podstatě nedotčené, některé zcela bez střechy, některé dokonce určené ke zbourání. Mnoho domů jsem začal poznávat z fotek z internetu, ale vidět je osobně bylo něco zcela jiného. Náměstí byla prostě válečná zóna. Domy včetně kostela bez střech, některé domy již zbourány kvůli nebezpečí zřícení, všude pahýly stromů. Zároveň to tam vypadalo jak v mraveništi. Stovky lidí, každý měl svou práci, policie se starala o dopravu a pravidelné hlídkování kvůli rabování. Hasiči s těžkou technikou odstraňovali rujny, odváželi sutiny, dobrovolníci, řemeslníci a vojáci zakrývali krovy plachtami, či opravovali střechy z již navezených materiálů. Do toho se svážely zásoby, někteří se starali o přípravu a výdej jídel pro všechny, co se na místě nachází. Zároveň se rozvážely potraviny a hygienické potřeby místním, starali se také o dobrovolníky, nosili nám nápoje, nebo jídlo přímo na stavbu, abychom to všechno v tom horku zvládali. Také lidé z nadace Adra obcházeli každý dům a vyptávali se obyvatel, co jim chybí, co by potřebovali, aby se všechno zvládlo.