Vůbec mi to neříkaj - monolog

"Neříkaj mi to, nechcu to posluchat. Si zase včéra chlastal s dcérkama na lúce, šak já sem ťa viděl. Bych ťa šupl do dyně krompáčem ty prasa. Du kolem z lesa od včél a vidím, jak sa ti tam lomcuje vlečka od zetora. Šak počkaj, až se to doví starej Horák, žes mu tam fidlal starů. Ten tak klidný nebude, jak já kurňa. Jak ťa to mohlo napadnůt? Neříkaj mi to. Šak on ťa zabije ty blbče. Nedávno jednu vytmelil tomu blbcovi z Lhoty, když sa zjevil na konírně, když zistil, že mu dře dcéru, až ho odtáhli pak na trakařu dom. Šak starý Skýpala říkal, že od tý doby ani z baráku ten rypák nevytáhl. Doma sa trúsí jak nějaká scíplina."

 

"Ale nedáš si řéct. Pořád ti to vysvětluju, pořád samé kokotiny vyváďáš. Když máš něco řéct, držíš tu svou blbů tlamu. Ticho buď, šak mluvím já teďkonc. Kdes to kurňa viděl, abys létal za cizejma starejma, takhle sem ťa vychoval či co? Sem ťa málo třískal po té čuni? Jak zas budů vypadať kurňa v knajpě a nebo před celů dědinů? Myslíš někdy i na to, když je dřístáš, ty mamlasu?"